Nové články

Zpravodajství

Kronika PORGská

Ankety

Rozhovory

Výkřiky do tmy

Knižní koutek

Počítačové hry

Praskající bubínky

Literární patvary

Křeče bránice

Ostatní články

Fotografie

Downloady

Freeware hry

Programy

Wallpapery

Zajímavé odkazy

Adresář e-mailů

Redakce Echa

Obsahy

Mediokrita, blbost a šikana

Slíbila jsem Tomusovi článek, reportáž z Anglie. Hluboce se omluvám, ale protože v sázce bylo mé tělesné zdraví (duševní už jsem dávno pozbyla - ano, vím, že jde o zcela zbytečnou poznámku), nic takového NEBUDE (to je přístup ke čtenářům, co? - pozn. edit.). Jenže se ukázalo, že jen tak lehko mi to neprojde - a bůh ví, co byste vyprodukovali VY pod pohrůžkou znásilnění a uškrcení (nebo to bylo naopak?) (tady vidíte, k jakým se musí chudák šéfredaktor uchylovat metodám, aby vymlátil přislíbené články - pozn. Tomus). Po dlouhém zvažování se COSI v mém mozku rozhodlo, že kdybych neměla věřit vlastním slibům, pak tedy ničemu.

Za prvé vám chci poděkovat. Pokud ne zrovna upřímně projevovanou nenávist, očekávala jsem na začátku září aspoň chladnou ignoranci, už proto, že člověk, na jehož místo jsem nastupovala, nemusel být sice zrovna příkladným studentem, ale rozhodně mohl být dobrým kamarádem. Možná to zní pateticky (jo, zní - pozn. edit.), ale podání ruky a snahy pomoci se zařazením do školního provozu si opravdu velmi cením. Nedělám si iluze typu "všichni mě mají rádi" (na to, aby tomu tak bylo, jsem, řekněme, příliš originální), přesto se VŠICHNI ke mně chovají přátelsky a korektně. Pravda, když jsem u přátelství a korektnosti. Úžasná atmosféra prolíná celým PORGem (a pak že duch PORGu hyne - pozn. edit.), což je příjemné a neotřelé zvláště pro člověka zvyklého dozorům na chodbách, vynucenému poklonkování profesorům a jedinému právu - mlčet.

Proto mě překvapuje, že právě zde lze nalézt někoho, kdo je z celé společnosti evidentně vyřazen. Budiž, je mi známo, že on sám v tom není zcela nevinně (potvrzeno mlácením botou do stolu... :-)), ale ani to nedává nikomu právo dotyčného všelijak duševně i fyzicky týrat. Podivné se to zdá především proto, že ať sleduji dění sebepečlivěji, nenacházím žádný, natožpak rozumný důvod k takovému jednání. Výkladů problému se mi dostalo několik - od nejohranějších ("může si za to sám", "mě to baví") přes zajímavé ("slabší je v přírodě utlačován automaticky") po nejnehoráznější ("jemu je to stejně jedno").

Napadlo mě, co kdyby se podobná věc odehrávala v naší sborovně. Od pana profesora Krče víme, že není přítelem studentů (viz poslední PORGazeen loňského roku). Rozhodne se, že s jednou studentkou se bude nepřátelit obzvláště, protože neví, jaké i/y se píše ve slově babička. O přestávce dá svůj názor hlasitě najevo a i sl. prof. Podaná souhlasí, že taková studentka nemá na PORGu co dělat. Opačný názor však zastává pan profesor Plecháček, kterému je studentka sympatická, jelikož jako jediná ze třídy umí odvodit délku úhlopříčky krychle. Myslí si, že by měla dostat ještě nejméně jednu šanci - jedna babyčka reparát nedělá. Sl. prof. Podaná a p. prof. Krč se naštvou. Není možno přeci tolerovat zmrzačené prarodiče. Počkají, až p. prof. Plecháček odejde na WC a zatímco p. prof. Krč vyhazuje obsah stolu p. prof. Plecháčka na zem, sl. prof. Podaná zákeřně odnáší jeho židli na druhý konec sborovny. P. prof. Plecháček se vrací z toalet a nachází sl. prof. Podanou, kterak leží na jeho stole a odmítá jej opustit. Ve snaze sebrat ze země přípravu na hodinu je obklíčen p. prof. Krčem a pány profesory Ruferem a Přibíkem, kteří šli náhodou kolem a z obavy, aby nepřišli o nějakou legraci, se připojili - samozřejmě k většině, samozřejmě aniž věděli, o co jde. P. prof. Krč použije všechen svůj znovunabytý hlas a vzdálen 5 milimetrů od ušního bubínku p. prof. Plecháčka mu spílá jazykem, který pravděpodobně pochytil v kvartě.

Houby s octem! Podle mého názoru je to prostě blbost. Ten, komu nedochází, že ubližováním ostatním shazuje především sám sebe, by si, prosím, mohl zapamatovat okřídlené motto demokratické společnosti: Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Vy, kdož jste to pochopili, řiďte se podle toho. Z vlastní zkušenosti se odvažuji tvrdit, že životní situace mají vlastnosti bumerangu vracejí se a stínají. Kdo to nepochopil, nechť vřískne cosi neslušného na moji adresu a odejde se bavit dle libosti. Každý jednou padne na hubu. A boží mlýny melou pomalu, ale zatraceně jistě.